Rumunsko - Transylvánie a setkání s divokými medvědy

Den 1 - Dlouhá cesta do Kluže

Vyrazili jsme z Prahy brzy ráno a čekala nás dvanáctihodinová jízda dlouhá téměř tisíc kilometrů. Cesta přes Slovensko a Maďarsko probíhala hladce, i když jsme omylem najeli do centra Budapešti místo plánovaného objezdu. Po překročení rumunských hranic se dálniční síť rozplynula a posledních 170 kilometrů jsme jeli po okreskách přes vesnice, které nás příjemně překvapily. Očekávali jsme chudší osady, ale realita byla o poznání lepší.

‍

Den 2 - Kluž, Hoia-Baciu, solný důl a rokle Turzii

Dopoledne jsme prošli Kluž, ale město nás příliš nezaujalo a rychle jsme se přesunuli dál. Jen pár kilometrů za ním leží Hoia-Baciu, jeden z nejstrašidelnějších lesů na světě, kde se podle legend dějí paranormální jevy. My jsme sice na žádné UFO nenarazili, ale les působil zvláštně a měl svou atmosféru.

Jedním z vrcholů výletu byl solný důl Salina Turda. Přestože vstupné bylo na rumunské poměry vysoké, rozhodně stál za návštěvu. Obrovský podzemní prostor slouží jako zábavní park s ruským kolem, minigolfem a dokonce i loďkami na podzemním jezeře.  Večer jsme dorazili do Segešváru, kde nás přivítal pohostinný pan domácí, který nám nejen připravil pohoštění, ale dokonce nám i nakreslil mapu s místy, která bychom rozhodně neměli minout.

‍

Den 3 – Segešvár, vesnice Viscri, sopečná krajina Racos a hrad Bran

Ráno jsme se vydali na prohlídku Segešváru, jednoho z nejmalebnějších měst v Transylvánii. Historické centrum s krásně barevnými domy bylo sice malé, ale velmi fotogenické. Prošli jsme hlavní náměstí, prohlédli si staré opevnění a také rodný dům Vlada III. Draculy, známého jako Vlad Napichovač.

Po krátké zastávce v Saschizu, kde jsme obdivovali jeden z opevněných kostelů na seznamu UNESCO, jsme pokračovali do vesnice Viscri. Ta je proslulá tím, že si zde koupil dům princ Charles. Vysoké hodnocení turistů nás nalákalo a vesnička nás skutečně okouzlila svými starými domy a klidnou atmosférou. Po krátké zastávce u další přírodní zajímavosti, sopečné oblasti Racos s čedičovými sloupy a smaragdovým jezerem, jsme se konečně vydali k hradu Bran. Ten je sice známý jako Drákulův hrad, ale s historickou postavou Vlada III. nemá nic společného. Exteriér hradu je impozantní, interiér už méně, ale i tak stálo za to si ho projít. Večer jsme zakončili v Brašově, kde jsme se ubytovali na dvě noci.

‍

Den 4 – hory Bucegi, kříž Caraiman a zámek Peles

Den jsme začali výjezdem do pohoří Bucegi, kde jsme místo lanovky zvolili jízdu po klikaté silnici Transbucegi. Po krátké zastávce u jezera Bolboci jsme si prošli jeskyni Ialomita, která má zajímavý vstup přes malý klášter. Hlavním cílem dne byl však trek k obřímu kříži Heroes Cross na vrcholu Caraiman ve výšce 2291 metrů. Cesta na vrchol nám nabídla nádherné výhledy, ale také fascinující poznatek – Rumuni zjevně nejsou zvyklí chodit v horách. Mnozí z nich se vydali na výšlap v sandálech nebo dokonce žabkách, což bylo v kamenitém terénu dost odvážné.

Odpoledne jsme stihli ještě navštívit zámek Peles, který nás ohromil svou nádhernou dřevěnou výzdobou. Uvnitř jsme se cítili jako v pohádce, což potvrdila i přítelkyně, která obvykle interiéry hradů a zámků moc nevyhledává. Večer jsme se ještě krátce prošli po historickém centru Brašova, než jsme padli únavou do postele.

‍

Den 5 – Transfagarasan, trek u Balea Lake a setkání s medvědy

Ráno jsme se konečně vydali na jednu z nejkrásnějších silnic v Evropě – Transfagarasan. Nejprve jsme se zastavili u jezera Balea, kde jsme si udělali menší trek po okolních vrcholcích s výhledy na slavné serpentinové zatáčky. Po průjezdu ikonickou částí silnice jsme pokračovali k přehradě Vidraru, kde jsme si prohlédli masivní betonovou hráz.

O pár kilometrů dál nás čekala další zastávka u Poenari Citadel, skutečné pevnosti Vlada Draculy. Nahoru vedlo 1480 schodů, ale výhledy stály za to. Cestou zpět jsme se připravovali na dlouhou a únavnou jízdu, když jsme náhle na silnici spatřili dvě medvědí mláďata. Celou scénu jsme sledovali z bezpečí auta, a když se jeden z medvědů přiblížil jen na pár metrů, byl to zážitek, na který nikdy nezapomeneme.

‍

Den 6 a 7 – Transalpina, Corvínův hrad a Temešvár

Další den jsme pokračovali na druhou slavnou rumunskou horskou silnici, Transalpinu. Po několika hodinách klikaté jízdy v mlze jsme dorazili k hradu Corvín, který nás ohromil svým mohutným exteriérem, ale vnitřek byl spíše zklamáním. Naopak Temešvár nás nadchl. Centrum bylo moderní, plné kaváren a barevných fasád, což jsme v Rumunsku nečekali.

‍

Den 8 – návrat domů

Ráno jsme si ještě vychutnali brunch v hipsterské kavárně v Temešváru a krátce navštívili místní skanzen. Poté jsme se vydali na dlouhou cestu zpět do Prahy, která byla v porovnání s naším rumunským dobrodružstvím už jen nudnou nutností.

‍

Shrnutí

Rumunsko nás naprosto nadchlo. Kombinace nádherné přírody, historických památek a dobrodružných silnic byla perfektní. Setkání s medvědy na Transfagarasan bylo jedním z největších zážitků našeho cestování. Určitě se sem vrátíme, abychom prozkoumali další části této fascinující země.